Místa působení a osobnosti

Panelová výstava nabídne panely významných míst spojených s životem i tvorbou Reinera Maria Rilkeho. Každý panel bude obsahovat velkou historickou fotografii místa z období přítomnosti básníka, význam místa i úryvek z tvorby R. M. Rilkeho. Součástí bude i portrét významné osobnosti spojené s místem, ale hlavně se životem a tvorbou básníka. 

1. Svébořice  - Jaroslav Rilke

Rodina Rilků byla již v 17. století doložena v Trmicích u Ústí. Básníkův pradědeček a dědeček působili jako správní úředníci pro hraběcí rod Hartigů. Dědeček Johann Josef Rilke (1788–1853) byl správcem hospodářského dvora Ostroh/Spörning blízko zaniklé obce Svébořice/Schwabitz. Tam se narodil básníkův otec Josef Karel Rilke (1838–1906), teta Gabriela a strýc Jaroslav Rilke, později von Rüliken (29. března 1833 Svébořice – 12. prosince 1892 Praha), notář a zemský advokát, považovaný za hlavu rodiny. Prováděl pátrání s cílem prokázat šlechtický původ rodiny Rilků, která měla údajně pocházet z Korutan. Po smrti svého syna ztratil o rodopis zájem a obrátil ho k Renému, ve kterém viděl pokračování rodu.

2. Praha - Kostel sv. Jindřicha (1875)  -  Josef Rilke

Básníkovi rodiče (otec Josefa Karel Rilke (1838–1906), bývalý důstojník a pozdější železniční inspektor, a matka Sophia/Phia roz. Entz (1851–1931) bydleli v době jeho narození v dnes již neexistujícím domě U Bílého lva v Jindřišské ulici č. 19. René Maria Rilke byl jejich druhým dítětem, jeho sestřička zemřela po narození. Narodil se předčasně 4. prosince 1875 a byl 14 dnů po narození pokřtěn v kostele sv. Jindřicha (křtil ho bratr českého spisovatele Václava Hanky Ignác). René tento kostel zmiňuje ve své básni U svatého Jindřicha ve své druhé sbírce Obětina Lárům (1895). Píše zde o tématu, které se v jeho díle (např. v Kornetovi) neustále vrací – o rytíři, jeho erbu a pomíjivosti světské slávy.

3. Hranice - Vyšší vojenská reálka (1891) - Franz Xaver Kappus

Po ukončení nižší reálky ve sv. Hyppolitu René začal od září 1890 studovat na Vyšší vojenské reálce v Hranicích. Jeho zdravotní stav se v této době velmi zhoršil, koncem roku 1890 odchází na dovolenou a 4. 6. 1891 definitivně opouští armádu. Na učiliště si sice stěžoval, ale dlouho se smiřoval se ztrátou uniformy. Jako chvála vojenského života vyznívá jeho první prozaický pokus, Dějiny Třicetileté války. Tímto tématem se zabývá i ve sbírce Obětina Lárům (1895). Vojenské učiliště mu později připomněl Franz Xaver Kappus (1883–1966), student Vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. V letech 1902 až 1908 si napsali celkem 10 dopisů, které Kappus vydal v roce 1929 pod jménem Dopisy mladému básníkovi.

4. Linec - Obchodní akademie (1891-1892)  - Eduard Fedor Kastner

Od září 1891 René studuje na obchodní akademii v Linci, kde bydlí u vydavatele Hanse Druota. V této době se definitivně rozhoduje pro literaturu a navazuje kontakt s Eduardem Fedorem Kastnerem (1859–1935), vydavatelem ročenky Böhmens deutsche Poesie und Kunst/Německá poezie a kultura v Čechách). Tamvychází v roce 1892 jedna z prvních Reného publikovaných básní, odpověď na pacifický román B. Suttnerové Die Waffen nieder/Odzbrojte).V květnu 1892 René utíká s guvernantkou Olgou Blumauerovou do Vídně, ale tento vztah později sám označuje za "hloupý flirt." Po setkání s E,F,Kastnerem se vrací do Prahy, aby se za finanční podpory strýce Jaroslava připravil na složení externí maturity.

5.  Praha - Hlávkovy domy (1893-1895)  - Valerie von David-Rhonfeld

Po návratu do Prahy bydlel René u své tety, Gabriely von Kutschera-Woborsky v jejím bytě v Hlávkových domech ve Vodičkově ulici. René ze své "poustevny" utíkal k příbuzným na Vinohradech. Tam se v lednu 1893 seznámil s Valerií Davidovou z Rhonfeldu (1871 Praha – 1947 Praha), neteří českého spisovatele Julia Zeyera. Scházeli se u hrobu její babičky Elinory Zeyerové (†1881). Valerie z z dědictví po babičce financovala Reného první sbírku (Leben und Lieder, 1894) a navrhla obálku jeho druhé sbírky – Larenopfer. Seznámila hose svým strýcem, kterému dal René mu číst své verše S Valerií, které napsal jí 122 vášnivých dopisů, se René po složení maturity rozešel a ona zemřela jako stará panna.

6. Český Krumlov (1895) - baron Bohuslav Mundy

V době svých studií René rád navštěvoval jižní Čechy. Zvláště blízký mu byl Český Krumlov, protože tam měl příbuzné (poslední krumlovský Rilke zemřel v roce 1936). René Krumlov popisuje nejen ve své stati Böhmische Schlendertage/Jihočeská cestovní studie", ale také v povídce Sourozenci (Dvě pražské povídky). Ta se sice odehrává v Praze, ale její hlavní protagonisté procházejí z Českého Krumlova. Povídkou se prolínají krumlovské legendy, ať již o Maškarním sále či o zvrhlém nemanželském synu Rudolfa II. donu Cesarovi. Při svých toulkách René navštívil i České Budějovice, kde mu proslulý mecenáš umění baron Bohuslav baron Mundy (1816 – 1896) ukázal své bohaté sbírky.

7. Praha - zámek Veleslavín (1896) - Valeska "Láska" von Oestéren

Ještě během pražského pobytu píše René první ze svých dopisů Valesce/Lásce van Oestéren (1871–1947).Valeska bydlela se svou matkou, přítelkyní Reného matky, a bratrem, také literárně činným, na zámku Veleslavín. V době Reného návštěv byla autorkou několika povídek a operetních textů, psala také fejetony pro pražskou Bohemii a jiné listy. René, jí napsal celkem 16 dopisů (viz známý citát "Neděle šťastná, sny se stanou pravdou: Já Veleslavín hodlám navštívit!" z července 1896), ji chtěl získat jako přispěvatelku časopisu Jung-Deutschland. Jeho dopisy Valesce končí v prosinci 1896 po jeho odchodu z Prahy.

8. Mnichov (1896 - 1899) - Lou Andreas Salome

René, který v letním semestru 1896 navštěvoval pražskou univerzitu, se na podzim 1896 imatrikuluje na univerzitě v Mnichově, tehdy významné křižovatky různých uměleckých směrů. Píše recenze pro mnichovské listy, navštěvuje salony a umělecké kruhy. V květnu 1897 poprvé potkává Lou Andres Salome (1861–1937), dceru důstojníka francouzského původu ve službách cara. Lou, která je vdaná a o 14 let starší, se stává se jeho láskou i mentorkou. Na její přání mění Rilke své jméno (René na Rainer) a mění nečitelný rukopis.V té době vychází jeho třetí sbírka Pod korunou snů, kterou věnuje Lou, která i po ukončení jejich mileneckého vztahu zůstává jedním ze středobodů jeho života.

9. Arco (1897, 1898, 1899, 1901 a 1910)   - Phia Rilke

Básníkova matka, Phia Rilke (roz. Sophie Entz, 1851–1931),přebývala v zimních měsících v Arcu v provicii Trentino, oblíbeném zimním sídle umělců i aristokracie. Její syn ji zde poprvé navštívil v roce 1897, dále pak v letech 1898, 1899, 1901 a 1910. Básníkův vztah k matce byl komplikovaný, jejich dopisy však mluví o jejich spřízněnosti. V Arcu Rilke nacházel klid a inspiraci pro svou tvorbu. Během svého pobytu v Arcu Rilke napsal řadu básní – součást pozdější sbírky Advent (1898). Setkal se tam s fotografkou Matildou Norou Goudsstikker, kterou poznal v Mnichově, a napsal ji později3 dopisů. Básníkovo jméno dnes nese Passeggiata Rilke, literární stezka pod hradem Castello di Arco. Z Arca odjíždí básník do Benátek a pak se vrací do Mnichova.

10. Berlín - Schmargendorf (1898-1900) - George Simmel

V říjnu 1897 Rilke i Lou opouštějí Mnichov a stěhují se do Berlína. Básník zde bydlí v Berlíně/Schmargendorfu, blízko své lásky a mentorky Lou, kde je dnes pamětní desak. Jeho dojmy z Berlína odrážejí Schmargendorfské deníky. Rilke pokračuje ve studiu na univerzitě, kde navštěvuje přednášky sociologa a filozofa Georga Simmela (1858–1918). Tenve své eseji Metropole a duchovní život (1903) popisuje, jak moderní město vede k otupělosti a ztrátě individuality. Ve svých Zápiscích Malta Lauridse Brigga Rilke používá Simmelovy sociologické koncepty pro popis psychologické reakce hrdiny na chaos v Paříži a na odcizení jedince v moderní masové společnosti. Rilke i Simmel napsali významné studie o Augustu Rodinovi.

11. Worpswede - umělecká kolonie (1899-1900) - Clara Westhoffová

Uměleckou kolonii ve Worpswede u Brém založil Heinrich Vogeler, se kterým se Rilke seznámil v Mnichově. Rilke sem přijel po svém rozchodu s Lou a poznal tam dvě krásné umělkyně, malířku Paulu Beckerovou (1876–1907) a sochařku Clarou Westhoffovou (1878– 1954). Zpočátku se dvořiloběma, nakonec se rozhodl pro Claru. Přes varování přítelkyně Lou se s ní 28. dubna 1901 v Brémách oženil, čímž přišel o apanáž od pražských sestřenek. Manželé se pak stěhují do blízkého Westerwede a zařizují si tam dům, kde se jim 2. prosince 1901 narodí dcera Ruth. Rilke dostává nabídku, aby napsal studii o sochaři Rodinovi a odjíždí do Paříže, kam ho brzy následuje i Clara.

12. Rusko - Moskva, Jasná Polana (1899-1900)  - L. N. Tolstoj

 Rilke opouští Berlín v dubnu 1899 a odjíždí s Lou Andreas-Salomé a jejím manželem do Ruska. Pečlivě se připravuje na cestu a učí se rusky. Do Moskvy přijíždí 27. dubna 1899. L. Pasternak, otec spisovatele B. Pasternaka, ho uvede k L.N. Tolstému (1828–1910). S Lou pak Rilke navštěvuje velikonoční oslavy u Kremlu, což ho poznamenává navždy. Po návratu do Německa vzniká cyklus básní Buch aus dem mönchischen Leben a kniha povídek Geschichten vom lieben Gott (1899). Podruhé Rilke návštíví Rusko v roce 1900 za účelem další návštěvy u obdivovaného Tolstého. Koncem května dorazí s Lou do Jasné Poljany, setkání však nedopadne podle jejich představ. Rilke později píše pro Lou několik básní v ruštině.

13. Paříž - Meudon (1902-1906) -  August Rodin

Rilke přijíždí do Paříže poprvé v roce 1902 kvůli práci na monografii o Augustu Rodinovi (1840– 1917). Toto dílo, vzniklé v letech 1903 a 1907, zásadně ovlivnilo Rilkovu literární tvorbu a vnímání umění, sám Rodin ji považoval za nejlepší interpretaci svého díla. Paříž Rilkeho inspirovala ke zčásti autobiografickému románu Zápisky Malta Lauridse Brigga(1910), psaného formou deníku mladého dánského básníka. Rilke zde řeší existenciální témata (úlohu smrti ve společnosti, vliv nemoci, úzkosti, osamocení, chudoby). Při druhém pobytu v Paříži se Rilke, který je soukromým sekretářem Rodina v Meudonu u Paříže, poprvé se setkává se Sidonií Nádherou z Borotína. Rodin ho naučí své metodě práce.

14. Drážďany (1904) - Oskar Zwintscher

Rilke jezdil do Drážďan nejen kvůli návštěvě galerií, ale také kvůli svému zdraví. Po svatbě roku 1901 odjíždí z Worpswede do sanatoria "Weisser Hirsch" u Drážďan, aby se tam zotavil po nemoci. Osvojil si tam zásady zdravého života, které dodržoval po celý život. Při svých návštěvách Drážďan si oblíbil Obrazárnu starých mistrů. Strávil tam mnoho času a "učil se dívat" – pozorovat věci s větší pozorností a soustředěním s cílem poznat jejich pravou podstatu. Seznámil se tam s malířem Oscarem Zwintscherem (1870–1916), přezdívaným saský Klimt." Při své návštěvě ve ve Worpswede roku 1902 malíř namaloval portréty manželů Rilkových Rilkeho portrét byl v roce 1904 vystaven na Velké umělecké výstavě v Drážďanech.

15. Zámek Friedelhausen (1905) - Karl von der Heydt

Nejslavnějším hostem zámku byl bezpochyby Rainer Maria Rilke (1875–1926). V roce 1905 se ovdovělá Luise von Schwerin, dcera Klary a Adalberta, setkala s básníkem během pobytu v lázních v Drážďanech. Hraběnka, která si byla vědoma umění a literatury, pozvala chudého básníka na zámek Friedelhausen. Chránila ho, povzbuzovala v jeho poezii a spojila ho s Karlem von der Heydtem, bankéřem a sběratelem, který od té doby financoval Rilkeho jako prvního mecenáše. Spisovatel byl pozván ještě dvakrát spolu se svou manželkou Clarou a dcerou Ruth na odpočinkové a kreativní týdny na Lahnu – obohacené podnětnými rozhovory s mnoha přáteli a příbuznými rodiny. Dcera tam také vyléčila spalničky, jak uvádí Anna hraběnka von Schwerin, která byla mnoho let učitelkou v sousední vesnici, během svých prohlídek hradu a mnoha dalších příběhů. 

16. Capri (1906 + 1908) -  Alice Fähndrich-Nordeck

Rainer Maria Rilke strávil na ostrově Capri dvě významná zimní období v letech 1906–1907 a 1908. Tento pobyt byl pro jeho tvorbu zásadní, neboť zde po období tvůrčí krize a rozchodu s Augustem Rodinem znovu nalezl inspiraci v antické krajině a omerické atmosféře ostrova. Rilke bydlel ve Ville Discopoli (konkrétně v jejím zahradním domku, tzv. "casetta delle rose"), kde byl hostem baronky Alice Fähndrich-Nordeck. Zpočátku byl básník ostrovem zklamán. V dopisech své manželce Claře popisoval Capri jako místo "levného nadšení" a přílišného turistického ruchu. Obrat nastal při jeho výletech do Anacapri a na vyhlídku Migliera. Tamní syrová krajina a "řecké" moře v něm probudily vizi starověku a mýtických Sirén.

17. Vrchotovy Janovice (1907 + 1910)  - Sidonie Nádherná

Sidonii Nádhernou z Borutína (1885– 1950) Rilke poznal v Rodinově ateliéru, kde je prováděl a "s největší láskou jim odhaloval každé dílo." Rilke navštívil Janovice třikrát, poprvé o Dušičkách roku 1907. Už tehdy obdivoval zámek s krásným parkem i okolní krajinu. Podruhé tam přijel v roce 1910 na delší dobu, a po večerech předčítal sourozencům Nádherným ze svých Zápisků Malta Lauridse Brigga nebo ze sbírky Knihy hodinek. Poměry se změnily poté, co se "Sidi" v roce 1913 seznámila s Karlem Krausem, od té doby ji k Rilkemu poutalo pouze "čisté a bratské přátelství." Rilkův dopis zřejmě navždy zhatil sňatek Sidonie a Krause.

18. Zámek Loučeň (1911) -  kněžna Marie Alžběta z Thurn-Taxisu 

 Rilke poprvé navštívil Loučeň o prázdninách roku 1890. Recitoval tam knížeti Alexandrovi z Thurnu a Taxisu své verše. Krásná krajina okolo Loučně později nalezla odraz v jeho básni Mittelböhmische Landschaft (Larenopfer). S manželkou knižete, Marií Alžbětou Thurn-Taxisovou (1855–1934), se Rilke poznal až 13. prosince 1909 v Paříži. Básník v té době potřeboval mateřskou ženu, které by mohl otevřít srdce, a která by ho podporovala. Kněžna zve Rilkeho, který byl po dokončení Malteho v tvůrčí krizi, na svůj zámek v Čechách – Loučeň. Básník zde v roce 1911 tráví několik týdnů a recituje kněžně v zahradě své verše.

19. Zámek Duino (1911 - 1912) - Rudolf Kassner

Díky Rudolfu Kassnerovi (1873 –1959), rodákovi z Velkých Pavlovic. kterého Rilke považoval za "snad nejdůležitějšího z nás všech píšících a vyslovujících"byl Rilke v roce 1910 pozván na zámek Duino u Terstu.V roce 1911 tam pak na pozvání kněžny Thurn-Taxisová strávil zimu. Miloval procházky na mořském břehu, a stezka vodoucí okolo moře dnes nese jeho jméno –Sentiero Rilke. Při jedné z procházek, 12. ledna 1912, se najednou básníkovi se vrací inspirace a poznamenává si nové verše, počáteční verše Elegií z Duina. V jednom tvůrčím vzepětí píše první a druhou z plánovaných 10 elegií. Své Duinské elegie věnuje té, která se zasloužila o jejich vznik – kněžně Thurn-Taxisové.

20. Ronda (1912-1913) - Magda von Hattingberg

Rilke přijel do Rondy 7. prosince 1912 a odjel 19. února 1913, stravil zde tedy něco málo přes dva měsíce. Bydlel sam v pokoji č. 208 v hotelu Catalonia Reina Victoria, ktery byl postaven na okraji hluboke rokle El Tajo. Z okna svého pokoje byl fascinovan romantickym vyhledem na propast a okolni hory, ktere popsal jako "jako žaltář, ze kterého by se daly zpívat žalmy". Rilke nazval Rondu "La Ciudad Sonada" (Město snů), když napsal: "Všude jsem hledal město svých snů, a konečně jsem ho našel zde, v Rondě". Po navratu ze Španělska (v roce 1914) navázal další vyznamný milostný vztah, tentokrát s rakouskou klavíristkou Magdou von Hattingberg (1883–1959), ktera pak sve vzpominky na vztah s basnikem popsala v dile Rilke a Benvenuta (1946).

21. Vídeň (1916)  -  Lou Albert-Lasard

Po vypuknutí války v roce 1914 se Rilke nemohl vrátit do Paříže. Zůstává v Mnichově a v Irschenhausenu v bavorských Alpách potkává malířku Loulou Albert-Lasardovou (1885–1969). Rilke se o ni okamžitě začne ucházet, píše jí milostné básně. Počátkem roku 1916 je povolán do zbraně, díky vlivným přátelům se však vyhne aktivní službě a pracuje ve Válečném archivu ve Vídni. S Loulou, která za ním přijela do Vídně, se pohybují se v kruhu umělců okolo kavárny Imperial, k nimž patří Rudolf Kassner, Stephan Zweig, Peter Altenberg a Hugo von Hofmannsthal. Loulou ho v této době maluje jako "velmože" (Grandseigneur), své vzpomínky na něj později zpracovala v knize Wege mit Rilke (1952).

22. Rödinghause - Gut Böckel (1917) - Hertha Koenig

Z Vídně se Rílke vydává přes Berlín na statek Böckel u města Bieren ve Vestfálku na pozvání německé spisovatelky, sběratelky a saloniérky Herthy Koenig (1844–1976), se kterou se seznámil v lednu 1910 v Berlíně. V létě 1917 strávil čtyři měsíce ve věži jejího statku a napsal zde 50 dopisů, později vydaných pod názvem Briefe von Gut Böckel/Dopisy ze statku Böckel. Poté se Rilke vrací do Berlína..Na Rilkeho upozornění Herta König kupuje Picassův obraz Kejklíři. Rilke před ním prosedí celé hodiny v jejím mnichovském bytě v naději na novou inspiraci, která se však nedostavuje. Později jí věnuje svou Pátou elegii, tematizující kejklíře. Hertha o svém vztahu s Rilkem píše ve svém díle Erinnerungen an R.M. Rilke.

23. Sierre - zámek Muzot (1921-1926) - Baladine Klossowska 

Po válce se Rilke rozhodne pro pobyt ve Švýcarsku, a požádá tam o československé státní občanství. Rodina jeho švýcarské mecenášky Nanny Wunderly-Volkart, vlastnící největší obchodní dům ve Švýcarsku, mu může splnit každé přání – i přání mít vlastní dům. S hledáním nemovitosti mu pomáhá jeho přítelkyně, francouzsko-polská malířka Baladine Klossowska (1886–1969). Ve městečku Sierre najdou nabídku pronájmu zámku Muzot s věží ze 13. století a malou kaplí sv. Anny, Baladine mu věž pomáhá zařídit. Po deseti letech tvůrčího bloku zde Rilke v únoru 1922 dokončuje svá vrcholná díla: Elegie z Duina. Vedle Elegií vzniká i další významné dílo, Sonety Orfeovi.

24. Raron (1925)  - Nanny Wunderly-Volkart

V roce 1926 se básníkův stav zhoršuje. 30. listopadu nastupuje na kliniku ve Val-Montu, 29. prosince 1926 umírá. Podle jeho poslední vůle z 25. října 1925, předané jeho mecenášce Nanny Wunderly-Volkart (1878–1962), se měl stát místem jeho posledního odpočinku horský hřbitov vedle starého kostela v Raronu. Určil také přesně vzhled náhrobku (rodinný erb se dvěma vztyčenými psy, jméno a verše, které si sám vybral). Pohřbu dne 2. ledna 1927 se zúčastnili jeho mecenáši Nanny Wunderly-Volkart a Werner Reinhart, vydavatelé jeho spisů Anton a Katharina Kippenbergovi, spisovatelka Regina Ullmann, houslistka Alma Moodie a malířka Loulou Albert-Lazard, která pohřeb zachytila na svém obraze.