Česko-maďarská stopa

Z hlediska česko-maďarských historických vztahů jsou významné - cesta sv. Vojtěcha do Uher v roce 995, maďarští studenti na Karlově univerzitě, Tomáš a Valentýn, kteří inspirováni husitským učením překládali Písmo svaté do maďarštiny, cesty českých humanistů na budínský královský dvůr, kde Matyáš Korvín vybudoval významné kulturní centrum tehdejší Evropy, vztah Jana Ámose Komenského k Maďarům a postoj reformované církve maďarské, která po Tolerančním patentu pomáhala tuto církev v Čechách znovu vybudovat. Nemůže chybět ani spojenec českých stavů Gábor Bethlen či Ferenc Rákóczi II., který delší dobu pobýval v Praze i v Jindřichově Hradci atd. Naopak Maďaři se poměrně záhy po vzniku Československa objevili i v českých zemích a především v Praze. Lákalo je sem nejen to, že šlo o centrum politického a duchovního života (maďarští poslanci v parlamentu i maďarští intelektuálové, kteří se podíleli na vydávání maďarských časopisů v Praze, tvořili spolu s organizovanými vysokoškolskými studenty vynikající podhoubí pro vznik svěžího duchovního klimatu), ale vedly je i důvody existenční, ba někteří ve zdejších nepochybně demokratičtějších podmínkách (než jaké panovaly třeba právě v tehdejším Maďarsku) dokonce našli na nějakou dobu útočiště.