Česko-slovinská stopa

"S výjimkou Slováků bychom těžko hledali dva jiné slovanské národy, které jsou navzájem spojeny tak těsným duchovním vztahem jako Slovinci a Češi." Václav Havel

Významné osobnosti a institucí vzájemných kulturních a společenských styků – české osobnosti (aktivně působící ve Slovinsku) a osobnosti slovinské (působící v českých zemích, s českými kořeny či vlivem českého prostředí). Byly přednostně vybrány osobnosti obou národností, narozené v našich zemích, či mající zde své kořeny (rodiče, prarodiče, manželé). Ale také narozené ve Slovinsku s významným tvůrčím pobytem v našich zemích, popř. s výraznou památkou je připomínající. U českých osobností to budou zejména ty, které mají slovinské kořeny, či vykazují významné tvůrčí počiny ve Slovinsku. Slovinsko bylo osídleno v pravěku a bylo součástí Římské říše. Z této doby pochází několik důležitých římských sídel. Saliny v Sečovlje byly jedním z hlavních zdrojů soli pro Řím. Předkové Slovinců se přesunuli na území současného Slovinska v 2. vlně stěhování národů. Ve spolupráci s Čechy osídlili rozsáhlá území střední Evropy. Byli součástí Sámovy říše a později Koruntánského vévodství. Frankové ovládli slovinské území v 8. století. Český král Přemysl Otakar II. získal sňatkem s Markétou Babenberskou Horní a Dolní Rakousy a také Štýrsko (Štajerska). Roku 1270 přechodně připojil ještě Korutany (Koroška) a Kraňsko (Kranjska). Roku 1276 byl Otakar donucen vzdát se svých území ve prospěch Rudolfa Habsburského. Celjská hrabata, rod německého původu, kterému se podařilo sjednotit převážnou část prostoru, kde se dnes nachází Slovinsko, měla také své vazby na Země Koruny české. Barbora, dcera celjského hraběte Heřmana, si vzala Zikmunda Lucemburského, který byl český král, a tím se stala českou královnou. Za vlády Karla IV., českého krále, římského císaře, zahrnovala Svatá říše římská i území Kraňska. Celjská hrabata, domácí slovinská šlechta, vymřela v roce 1456, což znamenalo, že slovinské území bylo pod kontrolou cizí šlechty. Od roku 1526 s krátkou výjimkou v období napoleonských válek žili Češi a Slovinci společně v Habsburské monarchii. Zejména v průběhu 19. a 20. století Slovinci využívali české kulturní i politické pomoci a podpory, nejvýznamnější je působení slovinského architekta Jože Plečnika v ČR.