Místa konání a obsah panelů

1. Svébořice  - praděd Johann Josef Rilke

Jeho předci pochází z regionu Horních vsí. Konkrétně z dnes již bývalého hospodářského dvora Ostroh (Spörning). Tento hospodářský dvůr se nacházel v blízkosti dnes už zaniklé obce Svébořice a jeho poslední majitelé byli až do pozemkové reformy v roce 1919 Hartigové. Zde se narodil a žil i tatínek básníka.

2. Praha - Kostel sv. Jindřicha (1875)  - otec Josef Rilke

Pražský kostel sv. Jindřicha a sv. Kunhuty na Novém Městě má k životu a dílu Rainera Marii Rilkeho blízký vztah, a to hned z několika důvodů spojených s jeho dětstvím a ranou tvorbou v Praze. Rilke se narodil 4. prosince 1875 v domě, který stával nedaleko Jindřišské ulice (adresa Jindřišská 19, dům již neexistuje). Gotický kostel sv. Jindřicha se svou charakteristickou volně stojící Jindřišskou věží (nejvyšší samostatně stojící zvonicí v Praze) byl přirozeným centrem farnosti, ve které Rilkeho rodina žila a kde byl také pokřtěn. Rilke tento kostel přímo zmiňuje ve své rané básni "U svatého Jindřicha" (U St. Heinrich). Tato báseň vyšla v cyklu Můj domov (Meine Heimat) v roce 1894. V básni, inspirované náhrobní deskou v kostele, Rilke píše o rytíři, který spí pod kamennou deskou, a zamýšlí se nad pomíjivostí: "Rytíř spí, jej deska tíží s erbem ctihodného stáří; – ví, že po tom erbu slavném nyní šlapou staré ženy?" Tento motiv z kostela sv. Jindřicha je jedním z prvních příkladů, kdy Rilke ve své tvorbě reflektoval konkrétní pražská místa a témata spojená s časem a smrtelností. Kostel tak zůstává jedním z mála hmatatelných pražských míst spojených s dětstvím a raným dílem světově proslulého básníka.

3. Hranice - Vyšší vojenská reálka (1891) - Franz Xaver Kappus

Během posledního ročního ročníku studia v St. Pölten se mu prudce zhoršil zdravotní stav. Onemocněl těžkým zápalem plic a před přechodem na Vyšší vojenskou reálku do Hranic musel být vyslán na solnou lázeňskou kúru v Salcburku. Do Hranic z léčení přijel až v polovině září, ale okamžitě si v dopisu stěžoval matce na horečky a bolesti hlavy. V listopadu 1880 byl 14 dní hospitalizován. Po propuštění byl již 6. 12. odeslán na vánoční prázdniny a vrátil se až po novém roce 1891. Trvale v dopisech prosil rodiče, aby byl z vojenské školy uvolněn ze zdravotních důvodů. Na žádost otce byl 4. 6. 1891 z Vyšší vojenské reálky v Hranicích propuštěn. Nejdůležitější postava spojená s Hranicemi. Kappus byl kadetem v Hranicích o deset let později (1902). Ačkoliv se s Rilkem v Hranicích nepotkali, právě odtud Kappus napsal Rilkemu o radu, což vedlo ke vzniku slavného díla "Dopisy mladému básníkovi". Rilke mu odpovídal ze vzpomínek na vlastní utrpení v těchto kasárnách.

4. Linec - Obchodní akademie (1891-1892)  - Olga Blumauerová

V roce 1891 se umělecky a básnicky nadaný René Rilke přestěhoval do Lince, kde navštěvoval Obchodní akademii. Toto stěhování bylo zajištěno prostřednictvím konexí jeho strýce, právníka Jaroslava Rilkeho, Rittera von Rüliken. V té době žil jako podnájemník u svého poručníka a pozdějšího starosty Linze Hanse Drouota. Právě v tomto období se Rilke poprvé pokusil etablovat se jako básník ve veřejné sféře, jak dokumentují jeho dopisy vídeňskému spisovateli a nakladateli Eduardu F. Kastnerovi. Neznámá svoboda v domě bohatého a bezdětného páru Drouotových mu také poprvé nabídla příležitost dát průchod svým citům. Začal románek s chůvou Olgou Blumauerovou, která byla o několik let starší než on. Společně uprchli do Vídně. Románek netrval dlouho. V roce 1892 Renéův pobyt v Linci náhle skončil. Oba byli odhaleni a Blumauerová se vrátila do Lince, kde se od té doby stala terčem posměchu lineckých občanů.

5. Kamenice na Lipou (1892) - dědeček František Rilke

Děd básníka z otcovy strany, František Rilke, dal zámek v Kamenici nad Lipou přestavět na počátku 19. století. Zásadní klasicistní přestavbu provedl v letech 1839–1842 Jakub Rudolf Geymüller. Rod Geymüllerů, spjatý se zámkem, je předmětem stálé expozice v místním muzeu.Pro Rilkeho hrála Kamenice nad Lipou důležitou roli v jeho rané tvorbě. Město a pověst o dávném rytířském předkovi, který měl z tohoto místa pocházet, ho inspirovaly k napsání sbírky povídek a básní "Obětina lárům" (Larenopfer, 1895). Rilkeho vztah k tomuto místu byl spíše idealizovanou představou o jeho šlechtických kořenech a historii rodu, než že by zde trávil čas. Tento "sen o rytířském předku" byl pro mladého Rilkeho důležitou součástí jeho identity.

6. Praha - Slovanský dům (1893-1895)  - Valerie von David-Rhonfeld

Původní Concordia (celým názvem Verein der deutschen bildenden Künstler in Böhmen a později Wissenschaftlicher und literarischer Verein) byl nejvýznamnější spolek německy píšících literátů v Praze konce 19. století. Spolek se scházel především v Německém kasinu (dnešní Slovanský dům) na Příkopě. Mladý Rilke byl v 90. letech 19. století členem tohoto spolku. Právě zde se setkával s tehdejší pražskou literární elitou (např. s Hugo Salusem nebo Friedrichem Adlerem). Významné bylo jeho milostné vzplanutí k Valerii con David-Rhonfel a hlavně jejímu strýci Juliu Zeyerovi.

7. Český Krumlov (1895) - strýc Herman Rilke

Oblíbené místo básníka, který ve svých Toulkách po Čechách napsal : Copak jsem vám jednou neslíbil, že budu vyprávět něco o Čechách? Jen nečekejte žádnou politiku - ta leží u nás v Čechách takříkajíc rovnou na ulici a já mám o vás příliš vysoké mínění, než abych vám servíroval cosi, oč jsem někde cestou pouze zakopl. Chci vám vyprávět o prastarém zámku jednoho ještě staršího šlechtického rodu - o jeho sálech a chodbách, komnatách a galeriích - nezní to romanticky? Však ještě uvidíte. Zavede-li Tě, můj drahý čtenáři, jednoho dne nějaká náhoda, zahálčivá radost z cestování či třeba dědictví po bohaté zesnulé tetě - které tímto jinak přeju hojnost let - do jižních Čech, neváhej věnovat alespoň den malebnému městu Krumlovu. V Českém Krumlově žil básníkův strýc (v domě v Široké ulici č. 75), u kterého Rilke během svých cest pobýval. Dále zde na adrese Parkán č. 111 žil a v roce 1906 zemřel další příbuzný, policejní strážmistr Hermann Rilke.

8. Praha - zámek Veleslavín (1896) - Valeska von Höhnel

Básník zámek Veleslavín opakovaně navštívil ve svém mládí, ačkoli zde neměl trvalý pobyt. Jeho spojení se zámkem je připomínáno citátem: "Neděle šťastná, sny se stanou pravdou: Já Veleslavín hodlám navštívit!" z dopisu Valesky von Höhnel (Lásce van Oestéren) z roku 1896.

9. Mnichov (1896 - 1899) - Lou Andreas-Salome

Rainer Maria Rilke měl k Mnichovu silný vztah, studoval tam literaturu, dějiny umění a filosofii, nacházel podporu pro svá díla (např. rozšířené vydání "Lebendige Rose") a pohyboval se v uměleckých kruzích, což pro něj představovalo únik z pražské provinčnosti, přestože Praha byla jeho rodným městem, se kterou ho spojovala silná citová vazba, i když později často negativně vnímal její stísněnost. Mnichov (spolu s Berlínem, Itálií a Ruskem) byl klíčovým místem jeho evropského formování, podporoval ho zdejší prostředí. Rilke se s Lou seznámil v roce 1897 v Mnichově a Lou se stala jeho milenkou a rádkyní. Jejich vztah vydržel až do roku 1900.

10. Arco (1897, 1898, 1899, 1901 a 1910)   maminka Phia Rilke

Rilke do Arca jezdil opakovaně v letech 1897, 1898, 1899, 1901 a 1910. Hlavním důvodem byly pobyty jeho matky Phie Rilke, která v tomto tehdy módním klimatickém letovisku (Kurortu) trávila zimní měsíce. Během svého prvního delšího pobytu v březnu a dubnu 1897 zde jednadvacetiletý Rilke napsal řadu básní, které později tvořily součást sbírky Advent (1898). Fascinovala ho zdejší příroda, která se probouzela dříve než ve střední Evropě. Zvláštní dojem na něj udělala poustevna Eremo di San Paolo, ležící na cestě z Prabi do Cenigy, kterou zmiňoval i ve své korespondenci. V Arcu je po básníkovi pojmenována tematická stezka Rilke Promenade.

11. Berlín - Schmargendorf (1898-1900) - George Simmel

Rainer Maria Rilke strávil klíčové období svého života v Schmargendorfu (dnes součást Berlína) v letech 1898-1900, kde psal svá zásadní díla jako "Kniha hodin" (Kniha I) a "Píseň o lásce a smrti kornetu Kryštofa Rilkeho". Rilke bydlel v domě, který se jmenoval "Villa Waldfrieden" na adrese Hundekehlestraße 11. Na místě původní vily, která byla později zbourána, se dnes nachází pamětní deska připomínající jeho pobyt. Do Schmargendorfu se Rilke přestěhoval, aby byl nablízku své lásce a mentorce, spisovatelce Lou Andreas-Salomé, která zde žila se svým manželem v nedaleké vile. Jejich vztah a intelektuální výměna v tomto období ovlivnily jeho myšlenky o umění a životě, což se projevilo i v jeho "Schmargendorfských denících". Na radu Lou si dokonce změnil křestní jméno z René na Rainer. Rilke navštěvoval na Berlínské univerzitě přednášky George Simmela poprvé v roce 1899, tedy v době, kdy bydlel nedaleko, ve Schmargendorfu. Během tohoto období a následně v roce 1905 spolu zůstali v kontaktu prostřednictvím příležitostných dopisů a návštěv. George Simmel měl velký vliv na Rilkeho. Simmelův esej Velkoměsta a duchovní život (1903) tvoří teoretický základ pro Rilkeho jediný román. Rilkeho popisy úzkosti a psychologických reakcí na chaos Paříže přímo odrážejí Simmelovy sociologické kategorie, jako je "blasé postoj" (otupělost vůči podnětům) nebo zintenzivnění nervového života. Oba autoři sdíleli fascinaci sochařem Augustem Rodinem. Simmel i Rilke napsali o Rodinovi významné studie, v nichž zkoumali moderní vnímání a kreativní proces.

12. Worpswede - umělecká kolonie (1899-1900) - Clara Westhoffová

Worpswede byl významný umělecký kolonie v Německu, která přitahovala malíře a spisovatele koncem 19. a začátkem 20. století, a slavný básník Rainer Maria Rilke o ní napsal slavnou monografii spojující jeho rané texty s atmosférou této krajiny a jejích umělců, kde se seznámil a oženil se sochařkou Clara Westhoff. Rilke zde žil, tvořil a sbíral inspiraci, což vyústilo v jeho knihu "Worpswede", esej a sbírku básní o umělecké komunitě, která se stala klíčovou pro německý secesní a expresionistický vývoj.

13. Rusko - Jasná Polana (1899-1900)  - L. N. Tolstoj

S Lou Andreas-Salomé a jejím manželem, orientalistou Carlem Friedrichem Andreasem, bydlel Rilke ve Schmargendorfu u Berlína, a také s ní dvakrát navštívil Rusko, kde okamžitě propadl rusofilství a začal se učit rusky. Později překládal z děl Alexeje Tolstého a Antona Čechova. V dubnu 1899 navštívil tehdy čtyřiadvacetiletý Rilke Tolstého v jeho moskevském domě v Chamovnikách. Setkání zprostředkoval malíř Leonid Pasternak (otec Borise Pasternaka). Rilke byl starším spisovatelem fascinován a vnímal ho jako proroka, i když jejich rozhovor o umění byl spíše zdvořilostní a krátký. Během druhé cesty se Rilke a Lou Andreas-Salomé vypravili přímo na venkovské sídlo Jasná Poljana. Toto setkání bylo pro Rilkeho mnohem intenzivnější, ačkoliv neproběhlo v úplné shodě. Tolstoj, tehdy již zastánce přísné askeze a prostoty, kritizoval Rilkeho estetizující pojetí umění a doporučil mu, aby raději pracoval na poli s rolníky, než aby psal básně.

14. Paříž - Meuden (1902-1906) -  August Rodin

Rainer Maria Rilke Paříž miloval i nenáviděl; do města přijel poprvé v roce 1902 kvůli práci na monografii o sochaři Rodinovi, ale Paříž se stala jeho častým útočištěm i inspirací, v jeho dílech najdeme jak obdiv k umění, tak pohled na drsnou realitu velkoměsta, což vše dokumentují jeho dopisy, eseje a básně o tomto městě. V letech 1905–1906 působil Rilke jako Rodinův soukromý tajemník v Meudonu. Vztah skončil po prudkém konfliktu, ale později se znovu smířili. Lekce řemesla: Rodin naučil Rilka nečekat na inspiraci, ale pracovat metodicky jako řemeslník ("Il faut travailler, toujours travailler"). Tato lekce vedla k proměně Rilkeho stylu od raného lyrismu k věcnějším "věcným básním" (Dinggedichte), jako je slavný Panther.

15. Drážďany (1904) - Oskar Zwintscher

Drážďany pro něj byly důležitým místem, kam se uchyloval za klidem a inspirací. Zvláště si oblíbil Obrazárnu starých mistrů (Gemäldegalerie Alte Meister) v areálu Zwinger, kde trávil mnoho času studiem uměleckých děl, což ovlivnilo jeho literární tvorbu a úvahy o umění . V jeho díle Zápisky Malta Lauridse Brigga se odráží koncept "učení se vidět" (Ich lerne sehen), který rozvíjel právě při pozorování umění v Drážďanech Město pro něj bylo takovým "místem návratu", kde nacházel útočiště před ruchem velkoměst, jako byla Paříž. Právě v Drážďanech a jejich okolí se Rilke setkával s malířem Oskarem Zwintscherem. Rilke Zwintschera navštívil a jejich kontakt vyústil ve vytvoření několika portrétů, včetně kontroverzního olejového obrazu samotného básníka z roku 1902. V roce 1904 byl na Velké výstavě umění v Drážďanech vystaven jeho portrét právě od malíře Oskara Zwintschera.

16. Capri (1906 + 1908) -  Alice Fähndrich-Nordeck

Rainer Maria Rilke strávil na ostrově Capri dvě významná zimní období v letech 1906–1907 a 1908. Tento pobyt byl pro jeho tvorbu zásadní, neboť zde po období tvůrčí krize a rozchodu s Augustem Rodinem znovu nalezl inspiraci v antické krajině a omerické atmosféře ostrova. Rilke bydlel ve Ville Discopoli (konkrétně v jejím zahradním domku, tzv. "casetta delle rose"), kde byl hostem baronky Alice Fähndrich-Nordeck. Zpočátku byl básník ostrovem zklamán. V dopisech své manželce Claře popisoval Capri jako místo "levného nadšení" a přílišného turistického ruchu. Obrat nastal při jeho výletech do Anacapri a na vyhlídku Migliera. Tamní syrová krajina a "řecké" moře v něm probudily vizi starověku a mýtických Sirén.

17. Vrchotovy Janovice (1907 + 1910)  - Sidonie Nádherná

Básník byl úzce spjat s Vrchotovými Janovicemi, které byly domovem jeho velké lásky, múzy a mecenášky Sidonie Nádherné z Borutína, jež v zámku vytvořila významné umělecké a intelektuální centrum, kam zvali další významné osobnosti (např. K. Krause … ), a proto Vrchotovy Janovice hrají klíčovou roli v jeho životě a tvorbě, zvláště během jeho pobytů a intenzivní korespondence.

18. Zámek Loučeň (1911) -  kněžna Marie Alžběta z Thurn-Taxisu 

Rainer Maria Rilke měl k Loučeni silné pouto, zejména díky kněžně Marii (Alexandrova žena), která se stala jeho celoživotní přítelkyní a inspirací; Rilke na zámku pobýval opakovaně, nacházel zde klid a ocenění pro svou poezii, což contrasts s jeho neúspěšnou první (a krátkou) návštěvou, kde byl opomenut. Loučeň, známá jako sídlo šlechtického rodu Thurn-Taxisů, byla místem, kde se Rilke potkal i s dalšími umělci a kde zažil období tvůrčího rozkvětu. 

19. Zámek Duino (1911 - 1912) - Rudolf Kassner

Rilke pobýval na zámku Duino u Terstu jako host kněžny Marie von Thurn und Taxis-Hohenlohe od října 1911 do května 1912. Traduje se, že první verš první elegie ("Kdo, kdybych křičel, slyšel by mě z andělských kůrů?") básníka napadl při procházce na útesech nad Jaderským mořem, když slyšel hlas v poryvech větru. Dnes je po básníkovi pojmenována Sentiero Rilke – přibližně 2 km dlouhá vyhlídková trasa vedoucí po srázech přírodní rezervace Falesie di Duino mezi Duinem a zálivem Sistiana, která nabízí výhledy, jež básníka inspirovaly.

20. Ronda (1912-1913) - Magda von Hattinberg

Rilke přijel do Rondy 7. prosince 1912 a odjel 19. února 1913, strávil zde tedy něco málo přes dva měsíce. Bydlel sám v pokoji č. 208 v hotelu Catalonia Reina Victoria, který byl postaven na okraji hluboké rokle El Tajo. Z okna svého pokoje byl fascinován dramatickým výhledem na propast a okolní hory, které popsal jako "jako žaltář, ze kterého by se daly zpívat žalmy". Rilke nazval Rondu "La Ciudad Soñada" (Město snů), když napsal: "Všude jsem hledal město svých snů, a konečně jsem ho našel zde, v Rondě".Krátce před španělskou cestou trávil čas u kněžny Marie na zámku Duino. Teprve po návratu ze Španělska (v roce 1914) navázal další významný milostný vztah, tentokrát s klavíristkou Magdou von Hattingberg (známou jako Benvenuta).

21. Vídeň (1916)  -  Lou Albert-Lasard

Během první světové války (1914–1916) nemohl Rilke pobývat v Paříži a byl povolán do rakousko-uherské armády. V lednu 1916 nastoupil k základnímu výcviku ve Vídni, což v něm oživilo traumata z mládí prožitého ve vojenských školách (např. v rakouském Sankt Pöltenu). Díky vlivným přátelům byl přeřazen k administrativní práci ve Vídeňském válečném archivu, kde působil od ledna do června 1916 po boku dalších spisovatelů (např. Stefana Zweiga). Zde se také setkával s další milenkou - Lou Albert-Lasard. Ta mezi lety 1914 a 1916 udržovala s Rilkem bouřlivý vztah v Mnichově a ve Vídni. V tomto období vznikl její slavný portrét básníka jako "velmože" (Grandseigneur). Své vzpomínky na toto období později zpracovala v knize Une image de Rilke (Obraz Rilkeho, 1952), kde vykresluje básníkovu osobnost a jejich společný čas. Rilke během svého vídeňského působení navštěvoval intelektuální kavárny, mezi něž patří dodnes existující Café Sperl, kde se tehdy setkávali umělci i vojáci.

22. Rödinghause - Gut Böckel (1917) - Hertha Konig

Vztah Rainera Marii Rilka k vestfálskému panskému sídlu Gut Böckel (u města Rödinghausen v okrese Herford) je spojen s jeho pobytem v létě roku 1917 u spisovatelky a mecenášky Herthy Koenig. Rilke zde pobýval od července do října 1917. Během tohoto dvouměsíčního pobytu napsal Rilke přibližně 50 dopisů, které byly později vydány souborně pod názvem Briefe von Gut Böckel (Dopisy z Gut Böckel).

23. Sierre - zámek Muzot (1921-1926) - Baladine Klossowska (Merline)

Zámek Muzot (Château de Muzot) u městečka Sierre ve švýcarském kantonu Valais je nejdůležitějším místem závěrečné fáze Rilkeho života. Básník zde žil od roku 1921 až do své smrti v roce 1926. Muzot je pro světovou literaturu synonymem pro neuvěřitelný tvůrčí rozmach. Po deseti letech tvůrčího bloku a deprese zde Rilke během jediného měsíce (únor 1922) dokončil svá vrcholná díla: Duinské elegie: Dokončil cyklus, který započal v roce 1912 v Duinu. Sonety Orfeovi: Napsal celý tento cyklus (55 básní) v nečekaném přívalu inspirace jako "vedlejší produkt" práce na elegiích.Malířka a Rilkeho poslední velká láska. Pomáhala mu s úpravou zámku a jejich vztah je zdokumentován v rozsáhlé korespondenci. Její synové, Balthus (slavný malíř) a Pierre Klossowski, Rilkeho v Muzot rovněž navštěvovali.

24. Raron (1925)  - Nanny Wunderly-Volkart

Vesnice Raron ve švýcarském kantonu Valais je místem posledního odpočinku Rainera Marii Rilkeho. Básník si toto místo sám zvolil pro jeho výjimečnou atmosféru a výhled na údolí řeky Rhôny. Rilke je pohřben na hřbitově u starého opevněného kostela Burgkirche (St. German), který se tyčí na vysoké skalní ostrožně nad vesnicí. Epitaf: Na jeho náhrobku je vytesán slavný, vlastnoručně napsaný kryptický nápis: "Růže, ó čistý rozporu, slast nebýt ničí spánek pod tolika víčky." Rilke si Raron zamiloval během svého pobytu na blízkém zámku Muzot. Místo pro svůj hrob si vybral v závěti z roku 1925, protože ho fascinovala strohá krása tamní krajiny a starobylost kostela. Mezi hrstkou přátel, kteří se s ním přišli rozloučit, byla jeho mecenáška Nanny Wunderly-Volkart a malířka Lou Albert-Lasard, která jeho pohřeb zachytila na litografii. Básníkova manželka Clara ani dcera Ruth se obřadu nestihly zúčastnit.