Polské mariánské poutě 80. let

výstava velkoplošných fotografií Oty Nepilého

Ota Nepilý se poprvé dostal do Polska v létě 1981. Fascinovaně přihlížel vzepětí polské společnosti, které o několik měsíců později ukončil generál Wojciech Jaruzelski nastolením válečného stavu. Mladý fotograf se po jeho zrušení vracel do sousední země pravidelně. Účastnil se proslulých srazů hippies, které se vždy v srpnu konaly (a doposud konají) v rámci poutě do Čenstochové. 



OTA NEPILÝ

Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně, obor fotografie. Na počátku osmdesátých let navštívil Polsko, kde se zúčastnil proslulé poutě hippies v Čenstochové. V létě 1983 se do sousední země vypravil podruhé a pořídil zde cyklus dokumentárních fotografií. Do Polska poté jezdil téměř každý rok. Po ukončení studia se v roce 1984 vrátil do Hradce Králové, kde pracoval v propagaci krajského ředitelství Potravin. Věnoval se fotografování spisovatelů, hudebníků a disidentů. Portrétoval například Václava Havla a Lecha Wałęsu. Samizdatově vydal ilustrované básnické dílo Jiřího Gruši. Podílel se také na vydávání samizdatového časopisu o Polsku (Solidarność) i dalších titulů. V květnu 1985 příslušníci Státní bezpečnosti při domovní prohlídce zabavili jeho archiv a řadu hodin ho vyslýchali. V následujících měsících se ho snažili získat ke spolupráci. V dubnu 1986 k němu nechali zaregistrovat agenturní svazek pod krycím jménem "Fotograf", který navrhli na konci roku 1987 uložit do archivu pro neserióznost . Po absolvování náhradní vojenské služby odešel Ota Nepilý v záři 1988 do Brna, kde žije dodnes. Pracuje stále jako fotograf. V České republice a Polsku měl několik výstav.

Na podzim 1983 předložil mladý student fotografi e na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně jako ročníkovou práci dokumentární cyklus z poutě v Čenstochové. Uskutečnila se tehdy poprvé od vyhlášení válečného stavu v prosinci 1981 a pro značnou část polské veřejnosti se stala příležitostí ukázat, že nadále odmítají nenáviděný režim. Pouť se tehdy stala celonárodní manifestací a svobodu a nezávislost. Ota Nepilý do školy přinesl snímky poutníků nesoucích polské národní vlajky, mariánské prapory a transparenty podzemní Solidarity. Na dalších záběrech zachytil euforickou atmosféru prvního dne srazu hippies poblíž kláštera na Jasné Hoře, kteří společně se salesiánským knězem Andrzejem Szpakem probděli a protančili celou noc. Učitelé a škole nevěděli, jak na předloženou práci reagovat.

Někteří z nich se domnívali, že je student provokatérem, který má odhalit jejich názory. Raději práci uložili do ředitelny a studenta nechali s pokáráním projít k maturitě. Pro Otu Nepilého se polské cesty staly iniciačním zážitkem. Ačkoliv již v předchozím období postupně zjišťoval, jaká je skutečná povaha režimu, ve kterém vyrůstal, teprve v Polsku poznal doslova jiný svět. V zimě 1984, krátce poté, co Lech Wałęsa získal Nobelovu cenu míru, odjel do Gdaňska. Přestože neměl žádné doporučení, polský odborový předák ho vlídně přijal, a dokonce svolil, aby pořídil jeho portrét. Po návratu z Polska se Nepilý prostřednictvím Petra Pospíchala seznámil s dalšími signatáři Charty 77. Postupně pořídil snímky Václava Havla, Jaroslava Šabaty, prof. Václava Černého, Egona Bondyho a dalších. Ze studie historika Petra Blažka k odtajněnému svazku (v roce 2007) k fotografovi Otovi Nepilému pod názvem "Snímky polské dekády" z března 2010.