Dřevořezy Jiřího Altmanna

500. let portrétního dřevořezu v Čechách

Začátkem 16. století byl v Čechách portrétní žánr in cunabulis. První renesanční portrét - portrétní obraz urozeného kancléře Českého království Albrechta z Kolovrat - vytvořil roku 1506 Mistr litoměřického oltáře. Jedenáct let poté, roku 1517 Portrétista Skorina nakreslil předlohu a Mistr jemné šrafury vyřezal štoček, jenž renesanční portrét poprvé prezentoval i v tiskové podobě. Stalo se tak v pražské edici starozákonních knih, kterou po stránce textové a koncepčně editorské připravil doktor medicíny František Skorina, měšťan, laik, tedy nikoli církevní kapacita. V první třetině 16. století portrétní žánr dále rozvíjeli Hans Krell a Jakob Seisenegger.

Počin objednatele, kreslíře a řezbáře z roku 1517 je důležitý z hlediska propagace a šíření tehdy zcela nového výtvarného žánru. Tištěná a tedy i podstatně rozšířenější (v rámci knižního nákladu) podoba portrétu vyváděla žánr z uzavřené sféry šlechtických sídel, vedla širší čtenářskou obec k myšlence, že portrétovanou osobou se může stát i zasloužilý představitel měšťanského stavu, jejich současník. Je důležité též zmínit, že takto byl renesanční portrét propagován nejen v Čechách, ale i v rozsáhlém prostoru Velkoknížectví litevského, kam směřovala převážná část tiráže. Na renesanční Skorinův portrét v roce 1544 navázali další portrétní dřevořezy - Philippa Melanchthona a Kašpara Brusche. Od poloviny 16. století se pak tištěný osobní portrét stává věcí naprosto běžnou a pro českou knižní kulturu neodlučitelnou.

Soudobým pokračovatelem této staré výtvarné a řemeslné tradice je akademický malíř a grafik Jiří Altmann, který se ve výtvarných technikách vydává mnoha směry. Zabývá se malbou, grafikou, kresbou, plastikou. Urputnou věrnost zachovává již šesté desetiletí dřevořezu a své ženě Janě, která se na jeho grafikách často objevuje. Tvůrce nesčetných knižních dřevořezů, ve kterých se obraz často prolíná s řezaným textem, ztvárnil nejrůznější náměty a pracoval snad ve všech možných žánrech. Stejně jako jeho o 500. let starší předchůdci zpracovává četné biblické syžety. Ovšem na rozdíl od dalších současných řezbářů vyniká mistr portrétním dřevořezem. Výstava je stručným průřezem tvorby Altmanna, přičemž důstojné místo zde zaujímá portrét slavných současníků a vážených kulturních autorit minulých staletí. Mezi posledními vyniká Skorinův portrét z roku 2020, jenž má připomenout zrod a zdůraznit kontinuitu českého portrétního dřevořezu. Štoček F. Skorina na hrušce ze sousedovic zahrady byl použit jako frontispis v knize: Илья Лемешкин. Портрет Франциска Скорины = Pranciškaus Skorinos portretas = Portrait de Francisk Skorina : Еn commémorant le 550e anniversaire de sa naissance (1470-2020). Vilnius-Prague: Institut national de langue lituanienne; Cercle linguistique de Prague, 2020. (I.L.)

Jiří Altmann

* 28. 1. 1942 Praha, český grafik. Studoval na AVU v Praze (žák V. Silovského a V. Tittelbacha). 1968-1971 pracoval v nakladatelství Girardet v Essenu. Ve své generaci přední představitel expresívního dřevořezu, zhodnocujícího elementární robustnost a archaizující poetičnost původních tisků. Vedle drobných formátů vytváří velkorysé monumentální kompozice symbolicko - alegorického pojetí, zabývající se vztahem člověka a přírody Melancholická vzpomínka, 1967; Jabloňový květ, 1976). Po vzoru středověkých blokových knih vytváří grafické listy, v nichž se obraz organicky prolíná s textem. Vedle volné grafiky se věnuje též kresbě a ilustraci. Jiří Altmann se podílel na výtvarné stránce výstavy o Františku Skorinovi a také vytvořil jeho portrét.