Česko-rakouská stopa

50 slavných "českých" Rakušanů 

50 berühmte "tschechische" Österreicher

Putovní panelová výstava představí slavné rakouské osobnosti, které mají český původ a nebo významný vztah k českému prostředí a kultuře. Výstava bude prioritně prezentována v místech spojených s těmito osobnostmi a doplněna o další významné místní rakouské osobnosti. Velkou inspirací byla kniha ČESKÁ BABIČKA rakouského spisovatele Dietmara Griesera. 

Die Wanderausstellung zeigt berühmte österreichische Persönlichkeiten, die tschechischen Ursprungs sind oder eine bedeutende Beziehung zur tschechischen Umwelt und Kultur haben. Die Ausstellung wird an Orten, die mit diesen Persönlichkeiten verbunden sind, vorrangig präsentiert und durch andere wichtige lokale österreichische Persönlichkeiten ergänzt. Das Buch TSCHECHISCHE GRANDMA des österreichischen Schriftstellers Dietmar Grieser war eine große Inspiration.

Oba naše státy mají svou dlouhou společnou historii. Poprvé byly v letech 1253-1276 sjednoceny pod vládou Přemysla Otakara II., později se spojily znovu i s Uherskem a pod vládou dynastie Habsburků se staly důležitou mocností Evropy. která trvala od roku 1526 až do roku 1918. Pozdější centralizovaná monarchie s hlavním sídlem vlády ve Vídni (Praha byla hlavním městem soustátí jen v letech 1583-1611) byla čím dál více vnímána jako překážka národních zájmů při rozmáhajícím se nacionalismu v centrální Evropě v druhé polovině 19. století. Češi požadovali, aby bylo jejich království řízeno vládou v jejich hlavním městě, Praze, a ne ve Vídni, a jako hlavní část jejich strategie pasivního odporu se léta nepodíleli na politických diskuzích a rozhodnutích rakouské říšské rady, rakouského parlamentu ve Vídni zastupujícího všechny národy Rakousko-uherské monarchie. Etničtí Němci se v té době také chtěli podílet na pokračujícím procesu unifikace Německa. Přestože se české země rozvinuly jako průmyslové centrum monarchie, stovky Čechů, žijících v bídných životních podmínkách hlavně na jižní Moravě, se mezi lety 1870-1910 přestěhovaly do Vídně, aby zde pracovaly v podřadných profesích. Protože někteří z nich nebyli vzdělaní a neuměli německy, obyvatelé Vídně Čechy globálně považovali za nízkou sociální třídu, a tak se německé (ve vídeňském dialektu) pojmenování pro Čechy Böhm nebo Bem, v Rakousku používalo i ve 20. století jako pejorativní. Ve Favoriten (předměstské chudinské čtvrti Vídně, žilo zhruba - dle historiků - kolem 300 tisíc Čechů). Kromě toho lákala Vídeň také české, moravské a slezské rodáky ze střední třídy, kteří zde studovali a rozvíjeli svou pracovní kariéru, jakými byli psychiatr Sigmund Freud, skladatel Gustav Mahler, filosof Edmund Husserl, fyzici Kurt Gödel a Ernst Mach, spisovatelé Karl Kraus a Robert Musil, budoucí první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk a mnoho dalších. Vídeň byla tehdejší době druhým největším českým městem na světě. Naopak jižní Morava byla rodištěm dvou rakouských federálních prezidentů: Karl Renner, jenž se v roce 1918 rozhodně podílel na vzniku první Rakouské republiky, jako státní kancléř, a později se stal prezidentem na dobu mezi lety 1945-1950; narodil se v roce 1870 v Dolních Dunajovicích (Untertannowitz), v tzv. oblouku Dyje (Thayabogen). Adolf Schärf, vicekancléř v letech 1945-1957 a rakouský prezident v letech 1957-1965, se v roce 1873 narodil v Mikulově (Nikolsburg). Původem z Českých zemí ale byli i další osobnosti :  rakouští prezidenti Wilhelm Miklas, Franz Jonas, Kurt Waldheim (vlastním jménem Watzlawick) a Thomas Klestil, a kancléři Walter Breisky, Rudolf Ramek, Karl Buresch, ale i  Franz Vranitzky a Viktor Klima. Mnoho aristokratických a buržoazních rodin s velkým vlivem v rakouské politice, ekonomice a umění mělo své kořeny v dnešní České republice.