Josef Václav Radecký z Radče

2. 11. 1766, zámek Třebnice - 5. 1. 1858, Miláno


Herausragender österreichischer Feldherr

Ein Adeliger aus böhmischen Uradelgeschlecht, österreichischer Militärkommandant, Stratege, Politiker und Militärreformer, einer der besten Heerführer des 19. Jh. Er wurde auf der Burg von Trebnitz geboren und lebte und studierte in Prag, Brünn und Wien. Er kämpfte gegen die Türken, gegen die Armee der Französischen Republik und gegen Napoleon. Im Jahre 1801 wurde er zum Ritterkreuzträger des Maria-Theresien-Ordens ernannt. Im Jahre 1813 ernannte ihn Karl von Schwarzenberg zu seinem Generalstabschef, der Sieg in der "Völkerschlacht" bei Leipzig war sein Verdienst. Im Jahre 1829 wurde er zum Festungskomman-danten in Olmütz ernannt. Im Jahre 1831 machte ihn der Kaiser in Betracht auf die Verschlechterung der Lage in Italien zum Generalkommandanten der österreichischen Armee in Lombardo-Venetien. Seine siegreichen Schlachten über die Truppen des sardinischen Königs Albert retteten für die Monarchie Lombardo-Venetien, zu dessen Generalgouverneur er ernannt wurde. Im Jahre 1850 behinderte er durch die schnelle Mobilisierung der österreichischen Armee den Krieg mit Preußen. Im Alter von 90 Jahren wurde er nach 72 Jahren Dienst in den Ruhestand versetzt.

Prager Denkmal

Das Denkmal, ein Werk der Bildhauer Emanuel und Josef Max, wurde im Jahre 1858 enthüllt und wird für eines der besten Kunstwerke seiner Art im 19. Jh. gehalten. Nach seiner Demontage im Jahre 1919 wurde es im Lapidarium des Nationalmeuseums deponiert. Im Jahre 2011 entstand der Radetzky-Verein Prag, der sich zu seinem Ziel die Rückkehr des Denkmals auf den Kleinseitner Platz in Prag gesetzt hat.

Slavný rakouský vojenský velitel

Šlechtic ze starého českého rodu, rakouský vojenský velitel, stratég, politik a vojenský reformátor, jeden z nejlepších vojevůdců 19. století. Narodil se na zámku Třebnice u Sedlčan, žil a pak i studoval v Praze, Brně a pak ve Vídni. Bojoval proti Turkům, armádě francouzské republiky a proti Napoleonovi. Roku 1801 se stal rytířem Řádu Marie Terezie. Roku 1813 ho Karel Schwarzenberg jmenoval náčelníkem svého štábu, jeho zásluhou pak bylo vítězství v "bitvě národů" u Lipska. Po porážce Napoleona ho odsunuli do Uher a v roce 1829 jako pevnostního velitele do Olomouce. V roce 1831 ho císař vzhledem ke zhoršení situace v Itálii učinil vrchním velitelem rakouských vojsk v Lombardsku-Benátsku. Svými vítězstvími nad vojsky sardinského krále Alberta (bitvy u Santa Lucia, Vicenzy a Custozzy) zachránil pro monarchii Lombardsko-Benátsko, jehož generálním guvernérem se stal v roce 1849. V roce 1850 zabránil rychlou mobilizací rakouské armády válce s Pruskem. V roce 1836 byl jmenován polním maršálem. Do penze odchází po 72 letech služby ve svých 90 letech. Jeho jméno trvale připomíná Radeckého pochod, složený na jeho počest J. Straussem st.

Pražský pomník

Pomník sochařů Emanuela a Josefa Maxe byl odhalen roku 1858. Platí za jedno z nejlepších uměleckých děl svého druhu v 19. století. Po demontáži v roce 1919 byl uložen v Lapidáriu Národního muzea. V roce 2011 vzniklo občanské sdružení Spolek Radecký Praha, jehož cílem je návrat pomníku na Malostranské náměstí.