Bruno Kreisky

22. 2. 1911 Vídeň - 29. 7. 1990 Vídeň


Jurist, Politiker, Kanzler

Trotz seiner Herkunft aus wohlhabender Wiener Industriellenfamilie engagierte er sich seit Gymnasialstudien in der sozialdemokratischen Bewegung. Für seine Tätigkeit in der Leitung der Revolutionären sozialistischen Jugend wurde er im Jahre 1935 inhaftiert. Zur Zeit des Austrofaschismus verteidigte er angeklagte Sozialisten. Nach dem "Anschluss" emigrierte er über Dänemark nach Schweden und setzte seine Tätigkeit für die sozialistische Bewegung fort. Nach 1945 organisierte er schwedische Hilfe für Österreich und arbeitete in der österreichischen Diplomatie. Im Jahre 1950 kehrte er nach Wien zurück und wurde zum Berater des österreichischen Präsidenten Th. Körner (1951-1953), danach zum Staatssekretär des Bundeskanzlers (1953-1959), zum Außenminister (1959-1966) und am Ende zum Bundeskanzler (1970-1983). Er war Architekt der sog. Kleinen Koalition. Bereits im Jahre 1983 zog er sich zurück und starb im Jahre 1988. Dank ihm wurde das kleine neutrale Österreich zum ebenbürtigen Spieler auf der internationalen Szene und Wien zum bedeutenden Zentrum internationaler Politik.

Schatten-Organisator der Neutralität

Sein Vater Max Marcus war in der Textilbranche tätig und stammte aus Klattau, sein Großvater aus Kanitz und seine Großmutter aus Triesch. Die Familie seiner Mutter Irene geb. Felix aus Trebitsch (wo er des Öfteren seine Großeltern bessuchte) gründete die erste Fabrik für Gurkenproduktion in Znaim. Er zeigte seine gute Beziehung zu den böhmischen Ländern im Jahre 1968 (sein Einsatz für die Flüchtlinge) und im Jahre 1977 (seine Unterstützung der Disidenten und Asylangebot für die Signatare der Charta 77).

Právník, politik, kancléř

Narodil se ve Vídni v rodině bohatého průmyslníka, přesto se již od gymnaziálních studií angažoval v sociálně demokratickém hnutí. Za činnost ve vedení Revoluční socialistické mládeže byl v roce 1935 uvězněn. V období austrofašismu hájil jako právník obžalované socialisty. Po "anšlusu" emigroval přes Dánsko do Švédska, kde pokračoval v činnosti pro socialistické hnutí. Po roce 1945 organizoval švédskou pomoc Rakousku a pracoval v rakouských diplomatických službách. Po návratu do Vídně v roce 1950 se stal poradcem rakouského prezidenta T. Körnera (1951-1953), státním tajemníkem spolkového kancléře (1953-1959), ministrem zahraničních věcí (1959-1966) a nakonec spolkovým kancléřem (1970-1983). V letech 1976-1989 byl viceprezidentem Socialistické internacionály. Byl architektem vládní koalice, tzv. Malé koalice, ale již v roce 1983 se stáhl do ústraní. Zemřel v roce 1988. Díky jemu se malé neutrální Rakousko stalo platným hráčem na mezinárodní scéně a Vídeň, sídlo kartelu OPEC a části OSN, významným centrem mezinárodní politiky.

Stínový iniciátor neutrality

Otec, textilní továrník Max Marcus, byl z Klatov, dědeček z Dolních Kounic a babička z Třeště. Rodina matky Ireny, roz. Felixové z Třebíče (kam často jezdil za prarodiči) založila konzervárnu okurek ve Znojmě. Dobrý vztah k českým zemím ukázal v r. 1968 (přijetí uprchlíků), podporoval disidenty a po r. 1977 nabídl azyl signatářům Charty.