Eduard Hanslick

11. 9. 1825, Praha - 6. 8. 1904, Baden u Vídně


Musikkritiker

Ein Musikkritiker mit scharfem Blick und ausgeprägten Anschau-ungen. Er beeinflusste auf grundlegende Weise das musikalische Geschehen und das allgemeine europäische Kulturbewusssein. Sein Vater Josef (aus Lissowa in Südböhmen gebürtig), zählte zur Prager Intelligenz, verkehrte mit F. Palacký und übersetzte Tomášeks Lieder ins Deutsche. Nach dem Abschluss der Rechtsstudien an der Prager und Wiener Universität verfasste er seit 1844 musik-kritische Aufsätze in das Prager deutsche Periodikum Ost und West. Er war Mitglied des von R. Schu-mann gegründeten Vereins Davids-bündler in Prag. Im Jahre 1852 zog er nach Wien, wo er die Univer-sitätsprofessur und den ersten Lehrstuhl für Musik an der Universität Wien erhielt. Als Musikkritiker schrieb er für die Wiener Zeitung, Presse, Neue Freie Presse. Sein bedeutendstes Werk war die Habilitationsschrift Vom Musikalisch-Schönen. Die Musik, die er mit der bewegten Architektur verglich, stellte nach ihm "tönend bewegte Formen" dar und trug keine konkrete Bedeutung. Dadurch kam er in Widerspruch mit R. Wagner, dem Vertreter der sog. Programmmusik. Hanslicks Ansichten beeinflussten weitere Entwicklung der Musikästhetik bei L.Bernstein.

Schönheit der Musik

Er studierte in Prag und Wien, sein Lehrer war V. J. Tomášek, und komponierte zwei Lieder auf tschechische Texte: Český houslista / Tschechischer Geigerspieler und Milostná píseň pod Vyšehradem /Liebeslied unter dem Wischehrad. Seine Anschauungen wurden in bedeutender Weise vom Prager Kulturmilieu beeinflusst. Er unterstützte Antonín Dvořák, dessen Werke er hoch schätzte, und besuchte regelmäßig böhmische Heilbäder (in Marienbad traf er R. Wagner). Auf seine Anschauungen reagierten im Laufe der Zeit sämtliche tschechischen Musikästhetiker.

Hudební kritik

Pronikavý, ostře názorově vyhraněný hudební kritik. Zásadně ovlivnil hudební dění i obecnější evropské kulturní povědomí. Jeho otec Josef (původem z Lišova), příslušník pražské inteligence, se stýkal s F. Palackým a přeložil do němčiny Tomáškovy písně. Hanslick absolvoval práva na pražské a vídeňské univerzitě a již od roku 1844 psal hudebně-kritické články do pražského německého periodika Ost und West. Byl členem proschumannovského kruhu Davidovců (Prager Davidsbündler). V roce 1852 odešel do Vídně, kde se stal profesorem dějin hudby na vídeňské univerzitě. Působil jako hudební kritik v denících Wiener Zeitung, Presse, Neue Freie Presse. Jeho nejvýznamnějším dílem byl habilitační spis Vom Musikalisch-Schönen (O hudebním krásnu). Hudba, kterou přirovnával k rozpohybované architektuře, podle něj představovala "znějící pohybující se formy", a nenesla žádné konkrétní významy. Tím se dostal do rozporu s Richardem Wagnerem, zastáncem tzv. programní hudby. Hanslickovy názory ovlivnily vývoj hudební estetiky a názorů Leonarda Bernsteina na hudbu a její výklad.

Krása hudby

Studoval v Praze a Vídni, jeho učitelem hudby byl V. J. Tomášek. Složil dvě písně na české texty: Český houslista a Milostná píseň pod Vyšehradem. Jeho názory značně ovlivnilo pražské kulturní prostředí. Podporoval Antonína Dvořáka, jehož díla si cenil. Pravidelně navštěvoval české lázně (v Mariánských Lázních se potkal s R. Wagnerem). Na jeho názory postupně reagovali všichni čeští hudební estetikové.