Guido Adler

1. 11. 1855, Ivančice - 15. 2. 1941, Vídeň


Musikwissenschaftler

Guido Adler studierte in Wien, sein Musiklehrer (Harmonie) war Anton Bruckner. Er beendete seine Studien im Jahre 1878. Eduard Hanslick (Schüler des tschechischen Komponisten V. J. Tomášek) hat ihn zur Musikwissenschaft gebracht. Im Jahre 1880 erwarb er Doktorat aus der Musikwissenschaft, 1882 erfolgte seine Habilitationsarbeit aus der Geschichte der Harmonie. In den Jahren 1886-1898 war er als Professor der Musikwissenschaft an der Prager Deutschen Universtiät tätig, danach trug er bis 1927 an der Wiener Universität vor. Unter seiner Leitung erlebte dort die Musikologie ihren größten Aufschwung. Seine Vorträge lockten Stundenten aus ganz Europa herbei. Im Jahre 1885 gründete er die Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft. In seinem Aufsatz Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft definierte er zwei Haupteile der Musikwissen-schaft: den historischen und systematischen Zweig. Trotz seiner historischen Orientation war er an der zeitgenössischen Musik interessiert, er war mit Gustav Mahler  efreundet. In den Jahren 1894-1938 gab er das Werk Denkmäler der Tonkunst in Österreich (insg. 83 Bände) heraus. Aus seinem Anlass entstand im Jahre 1927 die Internationale Gesellschaft für Musikwissenschaft in Basel.

Begründer die Muzikologie

Er war im mährischen Eibenschütz geboren (an seinem Geburtshaus in der Vávra-Straße Nr. 2 befindet sich seit 1998 eine Gedenkplatte) und verbrachte seine Kindheit in Iglau. Seine Mutter Franciska stammte aus Triesch. Er war 13 Jahre lang als Professor an der Prager Deutschen Universität tätig. Seine Auffassung der Musikgeschichte beeinflusste u.a. Vladimír Helfert, der die von ihm eingeführten Begriffe in der tschechischen Musikwissenschaft verwendete.

Hudební vědec

Guido Adler studoval ve Vídni, jeho učitelem hudby byl Anton Bruckner. Studium práva dokončil roku 1878. K hudební vědě jej přivedl Eduard Hanslick (žák skladatele V. J. Tomáška). V roce 1880 získal doktorát z hudební vědy, roku 1882 se habilitoval prací z dějin harmonie. V letech 1886-1898 byl profesorem hudební vědy na německé univerzitě v Praze, poté přednášel až do roku 1927 na vídeňské univerzitě. Za jeho vedení tam dosáhla muzikologie nejvyššího rozmachu. Jeho přednášky přilákaly studenty z celé Evropy. Mnozí z nich pak dosáhli slávy jako skladatelé nebo muzikologové. Roku 1885 založil čtvrtletník Vierteljahrsschrift für Musikwissenschaft. Ve své statí Umfang, Methode und Ziel der Musikwissenschaft stanovil dvě základní odvětví hudební vědy: historickou a systematickou. Přes svou historickou orientaci se zajímal o soudobou hudbu, byl přítelem Gustava Mahlera. V letech 1894-1938 vydal dílo Denkmäler der Tonkunst in Österreich (83 svazků). Z jeho podnětu vznikla roku 1927 Internationale Gesellschaft für Musikwissenschaft v Basileji.

Zakladatel muzikologie

Narodil se v Ivančicích (na jeho rodném domě v ulici Josefa Vávry č.2 je od roku 1998 pamětní deska), své dětství prožil v Jihlavě. Jeho matka Franciska pocházela z Třeště. V Praze učil 13 let na německé univerzitě. Jeho pojetím dějin hudby byl ovlivněn i Vladimír Helfert, který zavedl tento pojem do české muzikologie.